Komentář: Tři pilíře prorodinné politiky dostupného bydlení

Aktuality

Jaroslav Klaška

Komentář: Tři pilíře prorodinné politiky dostupného bydlení

S bydlením, a hlavně tím dostupným, je u nás potíž. Ačkoliv někteří politici tvrdí něco jiného, od sametové revoluce nemá náš stát už třicet let jasnou koncepci bytové politiky a její účinné podpory. Tato situace graduje v posledních letech. Převis poptávky po bydlení v bytech nebo v rodinných domech nad její nabídkou se stal nebetyčným a s tím souvisí i nekonečná spirála zvyšování cen. Dokonce taková, že Česká národní banka oficiálně vyhlásila, že na trhu bydlení je cenová bublina (nadsazení cen) o celých 20 procent!

Bydlení patří mezi základní potřeby každého z nás. Je to nezbytný předpoklad zdárného rozvoje každé rodiny, a tudíž základní pilíř každé solidní prorodinné politiky. Obecně mám za to, že současná výše poptávky je odpovídající počtu obyvatel České republiky. Je pochopitelné, že zejména mladí lidé chtějí založit rodinu ve vlastním bydlení. Zato nabídka tomu naprosto neodpovídá a je již řadu let nedostatečná. K tomu z ní ještě donedávna ukrajovali nejen zahraniční investoři, kteří si pořizovali hlavně v Praze byty k pronájmům, jimiž své investice spláceli. A co se dá s nastalým stavem konkrétně dělat? Tři věci!

Za prvé - územní plány. Obce a města musejí dokončit co nejrychleji své územní plány, abychom všichni věděli, kde a jaké vůbec se může bydlení dostupné pro běžné rodiny stavět. Tím odpadnou různé dohady, spekulace, nejasnosti a podezření všech na všechny. Zatím platí, že územní plány musejí mít všechny obce a města v ČR do konce roku 2022, a to včetně velkých měst. Sláva, ale domnívám se, že už mohlo a mělo být hotovo.

Za druhé - méně papírování. Konečně se musí odstranit nadměrná byrokracie a efektivně zjednodušit stavební zákon. Není možné, aby seriózní stavebníci, lhostejno zda jednotliví občané nebo solidní developeři, sháněli složitě desítky různých vyjádření, papírů a razítek dlouhá léta, často i opakovaně, než mohou vůbec „kopnout do země“. I tyto nekonečné průtahy bydlení významně prodražují. Bohužel ani poslední pokus o nový stavební zákon zřejmě nedopadne jeho zjednodušením a urychlením. Návrh ministerstva pro místní rozvoj se po zapracování připomínek tak zkomplikoval, že bude možná lepší jej z projednávání stáhnout. Čeká se tak znovu boj o skutečné zjednodušení této klíčové normy. Cesta pro bydlení by mohla vést přes takzvané podrobné regulační plány, které dopodrobna rozpracují platné územní plány a nahradí územní rozhodnutí, a to ještě před vstupem konkrétního stavebníka nebo developera do lokality. Ti by pak mohli dělat už jen drobné změny třeba podle přání klientů, ale ne měnit základní parametry. Projednání tak bude rychlejší a věcnější. Pořizovatelem regulačního plánu by měla být obec s podporou státu - jak finanční, tak s jeho dohledem, kontrolou a sankcemi za nedodržení lhůt pro vyjádření všech nutných účastníků řízení. A kdo se včas nevyjádří, má prostě smůlu.

Za třetí - finanční podpora. Bydlení hlavně pro mladé rodiny je třeba podporovat i finančně. Modelů je více a je možné je kombinovat. Například vytvořením bytových družstev na počátku s dominantní účastí obcí, které svůj podíl zmenší až k nule s přibývajícími novými stavebníky a ponechají si pouze veřejné prostory – zeleň, silnice, chodníky a inženýrské sítě - vybudované s finanční podporou státu. Výhodou je větší finanční síla družstva, spoluručení za závazky (hypotéky) jednotlivých členů a větší bonita u financujících bank. Zlevnit bydlení lze i tím, že obec nebo stát vloží do družstva potřebné pozemky nebo jejich část pod veřejnou infrastrukturou a zbývající vykoupí nebo smění. Totéž by mohli udělat, opět s podporou státu, i prověření developeři. Také jednotlivé stavebníky je potřebné finančně podpořit. Třeba již existujícím návrhem z pera poslanců KDU-ČSL: na první vlastní bydlení bezúročnou půjčku milion korun s tím, že za první dítě by bylo odpuštěno 200 tisíc a za každé další 400 tisíc korun. A bezpochyby jsou i další možnosti.

Taková kombinace podpory územních plánů, jednoduchého povolování a finanční podpory by měla rychle zvýšit žádoucí a nespekulativní nabídku bydlení a vyrovnat ji poptávce. Tím zároveň klesnou ceny bydlení na skutečnou tržní úroveň bez dramatické cenové bubliny, navíc se státní dotací. Troufám si kvalifikovaně tvrdit, že až o 40 procent.

I to ale samozřejmě potrvá. Co do té doby? Stát může dát k dispozici alespoň obcím, které chtějí bydlení řešit, vhodné nepotřebné budovy, jako jsou kasárna, úřady, školy či sklady, které mohou být přestavěny na nájemní nebo družstevní byty. Vyjde to jistě levněji než kompletní stavba, a tedy za levnější nájemné nebo levnější anuitu družstevního bytu. Za rozumných podmínek lze takové brownfieldy prodat i developerům se solidní historií.