Multifunkční politik je jako multifunkční dědeček či babička

Aktuality

Jaroslav Klaška

Multifunkční politik je jako multifunkční dědeček či babička

Uvědomili jste si někdy, že než se stanete dědečkem, musíte být synem, potažmo vnukem, povětšinou manželem, jistojistě otcem a teprve potom máte šanci stát se oním dědečkem? Stejné je to samozřejmě i s babičkami, vše jen v rodu ženském. S jistou nadsázkou se dá říci, že každý dědeček i babička jsou „multifunkční“. A podobné je to - světe div se - i s politiky, kterým někdy zlí jazykové zcela účelově vyčítají kumulaci funkcí.

S tou proklatou kumulací se to má takto: každý starosta se stává ze zákona už v okamžiku zvolení zároveň také předsedou krizového štábu a protipovodňové komise. A starosta obce s rozšířenou působností (ORP) paralelně předsedou krizového štábu ORP a protipovodňové komise ORP. Někdo to dělat musí a logicky se nitky krizové infrastruktury (hasiči, policie, vodohospodáři, energetici, záchranáři, státní správa) sbíhají ke starostům. K tomu se nabalují další funkce či spíše práce. Tak například ve Šlapanicích, kde jsem měl tu čest být starostou a které jsou obcí s rozšířenou působností se správním obvodem čtyřiceti obcí a zhruba 65 tisíci obyvatel, bylo nepsaným zvykem, že starosta byl i předsedou Svazku obcí pro vodovody a kanalizace Šlapanicko a předsedou společnosti Mohyla míru Austerlitz, o.p.s. Tyto dvě poslední funkce sice nebyly povinné ze zákona, zato zaužívané a také praktické z důvodu velkého obecního úřadu s dostupnými spolupracovníky.

To však občas nebránilo některým novinářům kritizovat (možná na zakázku?) starosty, kteří s tím, že mají více funkcí, nemohli dost dobře nic udělat, i kdyby stokrát chtěli. Občané přitom často tyto souvislosti vůbec netuší a příslušný starosta se tak stal snadnou kořistí účelové kritiky a předmětem rádoby „spravedlivého“ rozhořčení.

A což teprve stane-li se starosta poslancem. Mně se to stalo na sklonku mého starostování, když jsem byl rok před komunálními volbami zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Bylo to v roce 2013, tedy v době doznívající hospodářské krize a mnoha rozběhnutých projektů a investic jak ve Šlapanicích, tak i na svazku obcí. Šlo například o několik let připravovanou velkou rekonstrukci základní školy, výstavbu jejího sportovního areálu, rekonstrukci kulturního domu a návsi v Bedřichovicích, zkapacitnění vodovodních přivaděčů na Pozořicku až do Jiříkovic a další projekty celkem za více než 300 milionů korun. Co jsem měl tehdy dělat? Říci čau, mějte se, teď mám něco „lepšího“, vzdát se starostování a projekty hodit na hlavu nic netušícím spolupracovníkům? Ti by pak po právu mohli říct: vykašlal se na nás a nechal nás v tom. Nebo projekty dodělat a riskovat kritiku „multifunkčnosti“? Musím říct, že pro Šlapanice to nakonec nebyl špatný rok. Jako starosta jsem měl někdy hodně práce „otevřít různé dveře“, přesvědčit úřady a firmy o nutnosti výše uvedených projektů a jejich spolufinancování. Zatímco jako starosta a poslanec zároveň jsem měl zpravidla situaci daleko snazší. A tak se to vše podařilo zrealizovat. A ještě když jsem už nebyl ani starostou, ani předsedou Svazku obcí pro vodovody a kanalizace, ale stále ještě jsem vyřizoval dotaci na novou vrtanou studnu pitné vody hlubokou asi 100 metrů pro skupinový vodovod na Pozořicku za několik desítek milionů korun.

Každopádně dnes mají Šlapanice zrekonstruovanou základní školu s novým moderním sportovním areálem, Bedřichovice chloubu v podobě nové „londýnské“ návsi se zrekonstruovaným kulturním domem a na Pozořicku je opět dostatek pitné vody. A tak jako správný multifunkční dědeček má radost a potěchu z rozvoje a růstu svých vnoučat, tak i slušný politik se bez ohledu na počet funkcí rád ohlédne za vykonaným dílem.