Komentář: Po šestiproudé dálnici do 21. století

Aktuality

Jaroslav Klaška

Komentář: Po šestiproudé dálnici do 21. století

Povšimli jste si toho? Koronavirová krize uplynulých týdnů a měsíců, která nám všem přinesla a ještě přinese spoustu zlého, měla tak trochu nechtěně i jeden pozitivní účinek. Dočasně totiž dokázala zklidnit dopravu na silnicích i v samotných městech a obcích. Mimořádné období ale (naštěstí!) končí a s ním se na naše komunikace opět vracejí dopravní zácpy a kolony. A jako první je samozřejmě na „ráně“ klíčová dálnice D1 ve věčně zkoušeném uzlu kolem Brna. V pondělí 8. června ráno to na ní byl kolaps totální. Řešení? Zkapacitnit ji na skutečně moderní dopravní řešení hodné 21. století se třemi pruhy v obou směrech od sjezdu z Vysočiny až po vyškovské dělení.

I bez dlouhého přemýšlení nalezneme blízko nás hned několik regionů a strategických směrů, které dlouho a bolestně volají po odpovídajícím dopravním spojení v podobě nové dálnice či rekonstrukce té stávající. Namátkou můžeme jmenovat stále (ne)připravovanou spojnici Brna s Mikulovem a napojení na rakouskou část, která je k naší ostudě prakticky hotová až po státní hranici. V dlouhém úseku od polského Gdaňsku po chorvatský Dubrovník je jediný úsek bez dálnice, zato s úsekovým měřením rychlosti 20 kilometrů za hodinu. Kde asi? Přece u nás. Neuvěřitelné! Nebo zcela zásadní kousek páteřní dálnice D1 u věčně dopravně kolabujícího Přerova. Případně spojení Brna se Svitavami a jeho napojení dále na už téměř chimérický severní „most“ z Moravy do Prahy přes Hradec Králové.

Již několik let probíhá velká rekonstrukce nejdelší a nejstarší české dálnice D1 v extrémně vytíženém úseku mezi Prahou a Brnem. O projektu za mnoho miliard korun si můžeme myslet své, ostatně kritické názory o pouhém zakonzervování kapacity „dé jedničky“ do podmínek minulého století jsou dostatečně hlasité. Stejně jako názorový proud, jenž hlásá, že se měla nejprve dobudovat severní cesta Olomouc – Hradec Králové – Praha a teprve pak měla přijít na řadu opravdu velká a promyšlená rekonstrukce D1 mezi metropolemi Čech a Moravy. Projekt nicméně neodvratně běží, takže tyto velké strategie ponechejme stranou.

Živou realitou však stále zůstává fakt, že se již třicet let řeší zkapacitnění stávající D1 v úseku od Kývalky do Holubic na šestiproudou (3+3) autostrádu. Ať se na mě dopravní inženýři třeba zlobí, mně to ale s ohledem na zájem „odšpuntovat“ dálniční prstenec kolem Brna přijde málo. Jak doprava stále houstne, potřebujeme nutně kapacitní komunikace nejen k tranzitu, ale také pro takzvanou aglomerační dopravu, tedy po hranice městské aglomerace, odkud lidé míří do centra za prací, do škol, k lékaři… Brněnská aglomerace se stále zvětšuje a denně spousty lidí cestují tam a zpět, nyní pod dojmem koronavirové hrozby ještě více osobními automobily. A tak zase začaly zácpy mezi Rousínovem a Brnem, mezi sjezdy Brno-Slatina, křižovatkou D1/D2 a křižovatkou D1/E52 a také mezi Kývalkou a Ostrovačicemi. D1 je zde přeplněná každý den.

Můj návrh tedy zní rozšířit D1 do šesti pruhů (tří v obou směrech) už z Ostrovačic, nebo ještě lépe od Domašova na jedné straně a na druhé až do Vyškova. Takové řešení dává smysl, protože právě u Vyškova se D1 a proudy aut dělí na směry na Olomouc a na Zlín. Vím, stálo by to nemalé prostředky, ale to už je úkol pro politiky potřebné finance najít a jejich použití v Praze obhájit. A nespornou výhodu v tomto procesu mají političtí zástupci přímo z regionu, kteří jsou s problematikou důvěrně obeznámeni a znají ji doslova na „vlastní kůži“.

Věřme, že od znovu se tvořících kolon na D1 v nejbližším okolí Brna a přilehlých obcí může pomoci i nový brněnský územní plán a dokončení kapacitní