Komentář: Koronavirová krize odchází, je načase se začít chovat zodpovědně

Aktuality

Jaroslav Klaška

Komentář: Koronavirová krize odchází, je načase se začít chovat zodpovědně

Pandemie koronaviru zvolna ustupuje a svět se pomalu začíná vracet do stavu před ní. Nad ekonomikou a jejími obzory se postupně „zvedá mlha“. A my náhle vidíme, co všechno se stalo a jak silná ekonomická krize přichází. Umíme se s ní vyrovnat? Jistěže ano, jen je třeba se chovat zodpovědně, využít nabízenou pomoc a neobjevovat znovu již dávno objevené.

O tom, že si velikost rány ještě nedávno uvědomoval málokdo, svědčí rozdílný přístup České národní banky (ČNB) a Ministerstva financí (MF). Ministryně financí Alena Schillerová počátkem března tvrdila, že deficit bude podle tehdejšího státního rozpočtu činit 40 miliard korun. Ale na začátku dubna si šla do sněmovny pro povolení schodku 200 miliard a koncem téhož měsíce pro jeho zvýšení na 300 miliard. A dnes hovoří rektorka Mendelovy univerzity a uznávaná ekonomka profesorka Danuše Nerudová dokonce o deficitu 500 miliard korun.

To ČNB hned na začátku krize snížila základní repo sazbu z 2,25 na 1 procento a guvernér Jiří Rusnok hned hovořil o velké krizi. Pro jistotu byla základní repo sazba snížena začátkem května na 0,25 % a došlo ke zmírnění podmínek bankám pro poskytování hypoték. ČNB poznamenala, že hlavní nástroje na podporu ekonomiky má v rukou stát. A koncem května zveřejnila tři možné scénáře dopadů koronakrize na ekonomiku: optimistický, realistický a co bude, pokud přijde druhá vlna epidemie. O očekávané hloubce krize svědčí také opatření USA, které podpoří ekonomiku 2 biliony USD a Evropské unie, jež přichází s nabídkou 750 miliard Euro pro členské státy navíc.

Osobně souhlasím s profesorkou Nerudovou v tom, že rána bude velká a deficit státního rozpočtu nevídaný. Uvažujme: vinou hibernace ekonomiky po dobu dvou a půl měsíce může být jen daňový propad až 300 miliard korun. K tomu epidemiologická opatření, nákupy zdravotnického materiálu, ochranných pomůcek a finanční podpora nemocnic (cca 50 mld. korun), „první pomoc“ ekonomice, zaměstnancům i zaměstnavatelům (ošetřovné, kurzarbeit, kompenzační příspěvek, Covid I. a II. – zhruba dalších 50 miliard) a pak systémová podpora rozjezdu ekonomiky a investic (další stovky miliard). Dohromady zcela reálně půl bilionu korun. K tomu pro příští rok avizuje MF už teď schodek státního rozpočtu ve výši 300 miliard. Úspory? Žádné. Navíc vláda nesmyslně podvazuje obce, města a kraje, když nechá částečně kompenzační bonusy pro podnikatele hradit z jejich peněz, které měly správně sloužit na obecní a krajské investice a pomáhat tak ekonomice. A to jen proto, že premiéru Andreji Babišovi byla dlouho trnem v oku finanční rezerva na obecních účtech. Hlavně, že ministryně Schillerová až dosud tvrdila, že veřejné rozpočty jsou přebytkové. Tak teď už opravdu nebudou.

Nyní se ukazuje síla myšlenky proticyklického konceptu ekonomiky, onoho biblického rčení: v dobách dobrých ukládat přebytky do stodol a v dobách zlých přebytky ze stodol využít. Bohužel česká ekonomická praxe je přesně opačná a ryze procyklická. V dobách zlých jsme ekonomiku podvazovali škrty a dnes ji komplikovaně a pozdě podporujeme. A naopak v dobách dobrých je k vidění „přikládání pod kotel, který pak místo teplé vody vaří páru“. Úplně jinak na to šla vláda v Německu: za minulé krize podpůrnými programy (kurzarbeit a šrotovné) ekonomiku podporovala a v dobách konjunktury nasadila přebytkové rozpočty a šetřila. Nyní má k dispozici slušnou rezervu, kterou může ekonomiku ihned podpořit. Ale jak říká německý ministr financí, není německá ekonomika, je jen evropská. To je však zcela jiná úroveň uvažování než v Praze.

Co s tím? Zkusme se chovat proticyklicky, tedy podporovat ekonomiku když to potřebuje, což je dnes, ale ne komplikovaně a pozdě, zato jednoduše a rychle, s následnou kontrolou – tu ale zatím stát neumí. A až přijdou doby dobré, naopak pojďme do přebytkových rozpočtů a buď snižujme zadlužení, nebo střádejme na další zlé časy, případně kombinujme oboje. To absolutní minimum, co by pak měl stát udělat, je rozpočet alespoň vyrovnat a nedělat další dluhy, zvlášť když to není zapotřebí.

Co dělat dnes? Přicházejí doby zlé, tedy je zapotřebí ekonomiku podpořit. Jednak vhodnými podpůrnými opatřeními, jako jsou kurzarbeit proti nezaměstnanosti, daňové úlevy, urychlení investic a alokace dostatečných peněz na ně, program dotací a zejména výhodných půjček na rozjezd ekonomiky a nové udržitelné podnikatelské projekty. Bude to stát hodně peněz. Zaplať Pánbůh, že EU má pro Česko 19,2 miliardy Euro, tedy asi 500 miliard korun. S jejich pomocí bychom se dostali z nejhoršího. Proto kritika vyřčená premiérem Babišem, že EU trestá úspěšné a zodpovědné, je zde zarážející. Mírně, ale jasně to komentovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, když řekla, že to není český úspěch, ale úspěch společného jednotného trhu, na kterém platí i solidarita. Má pravdu. Bez volného bezcelního exportu do zemí EU (84 % celkového exportu) bychom byli na jiných číslech HDP i nezaměstnanosti. A mimochodem: podle ekonomů získávají mezinárodní organizace, jako je EU nebo Mezinárodní měnový fond, ty nejlepší úvěrové podmínky, na které samotné státy nedosáhnou. A s EU se bude úvěr i jednodušeji splácet. K překonání hospodářské krize mnoho jiných cest nevede. A lepší žádná.